Na pražské magistrále nad Kačerovem se objevil reklamní billboard, který čistí vzduch.
Firma zaměřující se na zelenou energii využila českého vynálezu, takzvaného nanonátěru.
Ten spolu se slunečním zářením zbavuje okolní vzduch škodlivin. Je to vynález českého
vědce Jana Procházky a jeho otce. Pomoci by mohl i ovzduší v tunelu Blanka.
Jak přesně systém funguje?Nanonátěr obsahuje krystalický oxid titaničitý, který se aktivuje denním světlem,
jež obsahuje ultrafialové záření. Spouští tak oxidaci organických látek na svém povrchu.
Likviduje malé koncentrace zplodin, které nám komplikují život. Konkrétně kouř, pachy, alergeny,
ale i viry a bakterie. Nátěr likviduje i plísně a spóry. Představte si například zakouřenou
místnost v hospodě. Kouř a kyslík spolu bez problému existují. Pokud jsou však stěny hospody
natřeny fotokatalytickou vrstvou, v okamžiku, kdy se částečky kouře dotknou osvětleného nátěru,
sežere je kyslík - zreagují se vzdušným kyslíkem a doslova se spálí. S nimi i pach kouře.
Produkty rozkladu jsou většinou minerální látky, převážně neškodné molekuly vody a CO2-
výsledkem je tedy čistý vzduch.
Jak jste nanonátěr vlastně objevil?
Pracoval jsem kdysi pro výrobce nanočástic fotoaktivního oxidu titaničitého, který reaguje na
slunečním záření. Sledoval jsem různé firmy, jak se snaží vlastností oxidu titaničitého využít v
produktech k čištění vzduchu či například vody a zavést jej do běžného života. Problém byl ale s
pojivy této látky. Organické pojivé látky fotokatalýza rozloží a používaná anorganika, tedy silikáty a
silikony, pro změnu zablokují povrch nanočátic a zastaví potřebnou reakci. Během výzkumu naše
firma objevila anorganické pojivo, které neblokuje povrch oxidu titaničitého, ale naopak jej
vytlačuje na svůj povrch. Tak se vytvoří účinná vrstva. Touto na první pohled maličkostí vznikla
ne barva, ale jakási nanočistička vzduchu, která je o dva řády účinnější než dosavadní produkty.
Je to čistě český objev, nebo něco podobného funguje i v zahraničí?
Objev kvalitního pojiva a tím pádem výrazného zvýšení účinnosti fotokatalytických produktů je ryze
českou záležitostí. Fotokatalytické produkty 1. generace s daleko nižší účinností se postupně
objevují na trhu již od druhé poloviny devadesátých let.
Kde všude se tato metoda využívá?
Produkty s naším pojivem dnes najdete prakticky na každém kontinentu pod nejrůznějšími názvy.
Dají se totiž využít téměř všude. Fotoaktivním nátěrem v interiéru prakticky uděláte z celé místnosti
čističku vzduchu – nízkonákladovou, bezporuchovou, bezúdržbovou. Ta vás zbaví pachů,
mastnoty, zatuchliny, nebudete muset tak často mýt okna, rozloží alergeny a vytvoří čisté prostředí
bez většiny mikroorganismů. Pavouci tento nátěr také nemají rádi. V úřadech, školách, bankach,
zdravotních zařízeních je také důležité odstranění pachů, ale hlavně zde lze využít fotokatalýzy jako
prevenci šíření infekcí. Venku je podstatný ochranný samočistící efekt. Při ošetření fasády
fotokatalytickou vrstvou nikdy neuvidíte její postupné tmavnutí. Vždycky je jako nová. A navíc čistí
vzduch.
Má takový nátěr smysl i na billboardech?
Myslím, že reklamní plocha má příliš vysokou hodnotu, než aby byla používána pro tento účel, ale
třeba zvukové bariéry a ostatní plochy by výborně plnily čistící funkci. Tímto směrem jde i
legislativa Evropské unie, která chce zvukové bariéry vyrábět s vrstvou fotokatalytického betonu.
Mohlo by to pomoci například i v tunelech...
Určitě. Brzy budou foukat tuny koncentrovaných automobilových zplodin z tunelu Blanka a to přímo
v historických částech města. Kyseliny, organické aromáty, pyreny a saze. Fotokatalýza umožňuje
levně likvidovat zplodiny tam, kde vznikají. Tradiční metody jako filtrace nebo adsorpce jsou pro
nižší koncentrace zplodin jak cenově, tak technicky zcela nepoužitelné. Například vzduch v
Legerově ulici, kde se denně překračují dovolené limity znečištění ovzduší, by šel také takto
jednoduše vyčistit a dostat hodnoty do povolených limitů.
Má váš vynález podporu vědecké obce? Proč se o něm tak málo mluví?
Naše řešení budí značný ohlas mezi experty, spolupracujeme s vědeckými kapacitami po celém
světě. Fotokatalýza je relativně nový fenomén, který teprve v posledních pěti letech dostává
komerční charakter. Chce to čas. Před vznikem graffiti v 70. letech také nemohly být antigraffiti
nátěry, díky kterým rozpouštědla sprejů do povrchů neproniknou a lze je seškrábat. Státní
podporu náš vynález nemá. Nikdy jsme o žádnou nežádali, zvládli jsme to vlastním nasazením a
jsme za to rádi.
FOTOKATALÝZA
Je to proces chemického rozkladu látek za přítomnosti oxidu titaničitého a slunečního svitu,
konkrétně UV-A záření.Vychází z přirozeného rozkladu některých látek působením
světla.Fotokatalýza dokáže rozložit například oxidy dusíku, ozón, čpavek, oxid uhelnatý, uhlovodíky, pesticidy, ale i viry, bakterie, houby či částečky mikroprachu. Povrch materiálu je
díky fotokatalýze odolný vůči znečištění a dlouhodobě si udržuje barvu i vzhled. Nanonátěr ničí i
znečišťující látky ve svém okolí a čistí tak blízké prostředí.
"Kapacitně je plocha s nátěrem o velikosti 1 m2schopna degradovat až 50 kg škodlivin za rok.
uvedl manažer Nanocentra J. Heyrovského v PrazeJiří Rathouský.
Samozřejmě v praxi se tak vysoké koncentrace nevyskytují, takže reálně je to 1 až 3 kg za rok.,
Nátěr má velmi dobrou stabilitu. Podle dosavadních zkoušek lze odhadnoutjeho trvanlivost
minimálně na 15 let.